Potápěčský klub Praha

Tak se sešel rok s rokem a náš PKP opět vyráží za potápěním na Moravu a do Polska. Odjezd je v úterý 4.7.2006 v 18 hodin, ale dodržujeme tradici a jedna posádka přijíždí o půl hodiny později, což po právu nelibě nese vedoucí výpravy. Je krásné počasí a předpověď slibuje, že po celou dobu našeho "výletu" tak zůstane.

Ve 20.30 dojíždíme do kempu na Sečskou přehradu, téměř všichni budou spát pod širákem, ale proč si nedovolit malý komfort - je postaveno i několik stanů. Nechceme jít rovnou do místního restauračního zařízení a proto se vydáváme na cestu za pokladem na vyhlídku ke zříceninám hradu Oheb. Pod Sečskou přehradou vyúsťuje přepad z elektrárny k turbíně z dřevěného potrubí dosti značného průměru, myslím že velmi ojedinělé konstrukce. Plazíme se lesem a nemůžeme se trefit na cestu. Začíná se stmívat a my docházíme přímo pod betonové dílo přehrady. Část výpravy vzdává cestu dál, neb nás čeká strmá cesta skrz křoví a suťovým svahem. Takže zůstávají jen ti nejvytrvalejší a šplháme se vzhůru s nadějí, že uvidíme západ slunce a užijeme si pohled na celou přehradu i na velký ostrov "Přátelství" uprostřed. Horolezecký výstup je korunován úspěchem, poklad nalezen a západ slunce byl opravdu hodně romantický. Do kempu docházíme pohodlně po silnici a zbytek večera trávíme v hospodě.

Na druhý den je plánován ponor přímo na přehradě, ale musí se naplavat asi 500 metrů k ostrovu uprostřed. Z poloviny zúčastněných se stávají plážoví povaleči a smaží se na sluníčku, zbytek se buď vlastními silami nebo na pramici dostává k místu zanoření. Byli spatřeni sumci, úhoři a štiky. Kdo nešel, jenom tiše záviděl. Odpoledne přejíždíme na lom Výkleky - většina potápěčů se pouze koupe, ten, kdo se zanořil neprohloupil - viditelnost 8 metrů a i nějaké to zvířectvo. Pokračujeme dál do Svobodných Heřmanic. Ubytování na ubytovně je příjemné, přeci jenom postel je postel.

Ve čtvrtek ráno i odpoledne jdeme do lomu na ponor, je vedro, lom je obležen vodychtivými plavci, parkoviště narvané k prasknutí, ale potápěči si taky našli to svoje očekávané. Voda je ledová, viditelnost slušná, dole asi 6 metrů, nahoře je to zkaleno koupači. Pohodový ponor podél vyvázané šňůry směrem ke kesonu, pokladu s penězi, dostáváme se ještě dál k "pumpě" a "studni". Voda je tak ledová, má 4 stupně, že v mokráči snad máme omrzliny II. stupně :o)

Večer jdeme rozmrznout do hospůdky, bohužel přicházíme pozdě a k jídlu již není nic. Abychom se tedy nějak zabavili, hrajeme společenské hry s kostkami a za každou prohru je určen trest, a to vypití jednoho panáka "čerta". Rozjíždí se dlouhá serie těchto trestů a začínáme být pěkně rozdovádění, končíme u kulébru a na baru. Jsme zvědavi, kdo z nás bude druhý den řídit, ale v tuto chvíli to ani neřešíme. Odcházíme na ubytovnu a pokračujeme v zábavě s ostatními v klubovně, no, ráno nám nikomu není zrovna dvakrát nejlíp. Ještě že se mezi námi objevili zodpovědní jedinci, kteří se dostatečně vyspali a neměli v žilách roztok alkoholu a mohli nás auty přepravit do Polska na lom Gródek.

Tam přijíždíme za úmorného vedra odpoledne a jdeme rovnou na ponor. Voda je úžasná, nádherná, hloubka max. 18 metrů, viditelnost asi 8 metrů. Všude jsou vyvázané barevné šňůry, které vedou od jednoho šrotu ke druhému. Nedá se nic minout a ponory jsou pohodové, užíváme si to. V lomu je spousty "harampádí" - bagry, trafačky, čerpací stanice, budky střelmistrů, vraky aut, … Jdeme ještě na noční ponor, jsem fascinovaná obrovskými siluetami bagrů, které , pouze nasvícené baterkou, vystupují ze tmy a zdají se ještě ohromnější než za denního světla. Připadám si jako ve sci-fi, mám pocit, že na mě něco velkého sáhne a já se strachy utopím před zraky mého buddyho. Ten prolézá kabiny a úzké prostory uvnitř a já se modlím, aby neuvízl nebo se nějak nezašprajcnul. Obavy byly zbytečné, můj buddy je úžasný a hlavně není zbrklý a nedělá žádné blbiny tak, aby mě stresoval. Jdeme spát ve 2 hodiny ráno, spíme pod širákem a je nádherné teplo.

Sobotní ráno je nádherné, kolem to voní trávou, stromy a hlavně vodou, ptáci štěbetají a nenechají nás dlouho spát, sluníčko nás lechtá svými již rozpálenými paprsky - nedá se nic dělat - základní hygiena, něco málo ke snídani a vracíme se zpět přes hranice na lom Výkleky. Všude mraky lidí, hlava na hlavě jak ve vodě tak na souši. Všude řve hudba z repráků, stánky s pivem jsou v obležení - taková menší hrůza!!! Máme co dělat prodrat se do vody a zanořit se, děti nám skáčí na hlavu a já mám chuť některé z nich pozlobit a zatahat ho pod vodou za nohu. Ponor je zde mělký, max. 8 metrů, plaveme na jistotu podívat se na štiky - byli to fakt parádní kousky.

K večeru přejíždíme do Horní Cerekve, už se nám nechce hledat nějaké místo k přespání pod širákem na louce, vypadá to, že by mohly přijít bouřky, které v té době řádí na severu Moravy. Přes správce lomu si zajišťujeme ubytování se snídaní v pensionu. Prostě úžasné! O lom v Horní Cerekvi je dobře postaráno, jsou zde pro potápěče postaveny přístřešky pro nastrojení, přístup k lomu po pohodlných dřevěných schodech a dřevěné plato a schody do vody je pro mě příjemným komfortem. Dokonce máme "objednanou" fantastickou viditelnost asi 7 m. Takže 100 Kč jako poplatek na den potápění je uplně zanedbatelný.

V lomu jsou obrovská hejna kaprů, připadají mi dosti krotcí, nevadí jim ani moje přítomnost na vzdálenost 1 metru. Pozoruji tyhle živočichy, jsou krásní a roztomilí, přestávám mít chuť na štědrovečerního kapra, přeci tuhle živou krásu nemůžu jíst!!!!

Všechno jednou končí, i naše výprava končí. Házíme věci do auta, které je našlapané po střechu, hledáme místečko k uvelebení a hajdy zpátky do Prahy.

Pokud shrnu celých pět dní, vyšlo nám báječné počasí, sešla se super parta lidí, viditelnost na lomech byla velice uspokojivá, ponory jsme neflákali a myslím, že jsme si všichni i odpočinuli od všedního pracovního stereotypu.

Eva Bělochová

Autoři fotografií Pavel Koutník, Tomáš Sládek (UW) a Petr Horák (poslední UW a zbytek)

automatické prohlížení